volně na motivy Pamětních listů R. Lahmerse

 

Pátek 13. března roku 1840 v podvečer postihla městys Jiříkov silná vichřice doprovázená bouřkou a hustým sněžením. Na tuto dobu dosti ojedinělý jev.

Blesky osvětlovaly temnou oblohu takovou intenzitou, že chvílemi bylo vidět jako ve dne. Počasí, že by ani psa ven nevyhnal. Všichni se krčili doma a ve zlé předtuše se modlili k Bohu. Vždyť skoro na den přesně, 15. března 1838 před dvěma lety, vypukl ve Šluknově ten hrozný požár. Jeho záře prý bylo vidět z některých míst Jiříkova. Kolem osmé hodiny se zdálo, že bouře polevuje. Najednou proťal tmavou  oblohu obrovský blesk a s ohlušujícím hřměním udeřil do vrcholku kostelní věže.  Dubový kříž na jejím vrcholu se okamžitě vzňal. Ve vichřici, která opět nabyla na síle, z něj sršely jiskry, až se zdálo, že celá věž svítí.

Nádherné a hrůzné zároveň. Ohněm stravovaný kříž se v tom vichru houpal ze strany na stranu až se ulomil a ještě hořící dopadl na zem. Hodin po úderu blesku se oheň dostal už i pod oplechování věže.

To už se kolem kostela shlukli místní lidé a i přes ten nečas se snažili zabránit nejhoršímu. Místní tkadlec a věžný Ignatz Lanhaus při hašení požáru málem obětoval i svůj život. Šplhajíce po zmrzlém a kluzkém řetězu s hadicí co nejblíže k ohnisku požáru. Promrzlí a vysílený se už sotva držel na řetězu a nebýt kominického mistra ze Šluknova, který ho právě včas zachytil, byl by se zřítil z věže dolů.

Díky včasnému a obětavému zásahu se kostel podařilo zachránit a oheň naštěstí zničil jen vrchol věže a kříž.