|
|
|
Obec Filipov, nyní součást města
Jiříkova, vznikla v druhé polovině 17.století. zajímavé na
tom je, že vznik umožnily v té době velké selské rebelie,
které byly i na Šluknovském panství. V roce 1680, krátce po
těchto rebeliích, rozpouští tehdejší majitel panství Filip
Zikmund z Dittrichsteina jiříkovský poplužní dvůr, který se
těchto selských bouří také zúčastnil. Ladem ležící pole dává
vrchnost rozparcelovat a za výhodných podmínek je nechává
svým poddaným. Na části těchto pozemků podél hraniční říčky
Sprévy zakládá tento Filip Zikmund z Dittrichsteina v roce
1681 malou vesnici Filipov.
Zakladatel je přísný katolík a
nemá velkou důvěru k místním, kteří byli po 140 let
protestanty. Proto povolává ze svého panství na jižní Moravě
z Mikulova padesát katolických rodin jako nové osídlence.
Podél filipovského potoka Šnaudry vyrůstají domy obce
Philippsdorf (Filipova ves). Soudě podle dochovaných dokladů
se Filipov zdárně rozvíjel, a tak již v roce 1731 má obec 63
domů a o pět let později jich má již 86. Možná na tom měl
zásluhu i tehdejší rychtář Johann Glathe, který je vzpomínán
před rokem 1715. Rychtář byl jmenován vrchností a rozhodoval
malé pře, ale měl také určité výhody, jako bylo volné pečení
chleba a porážky zvířat. V roce 1778 v době tak zvané
„bramborové války“ je ve vsi ubytován velký regiment vojsk,
který obec musí živit. V těchto letech jsou vojenská tažení
a nařizování kontribucí běžná. Když je vedlejší obec Starý
Jiříkov (Alt Georgswalde) prohlášena městysem, spojují se s
ní nařízením zákona o slučování obcí nejen obce Nový Jiříkov
a Loučné, ale i Filipov. Stane se tak v roce 1849. V letech
1864, 1877 a 1886 jsou však deklarovány snahy o to, aby se
Filipov znovu osamostatnil. Ještě v roce 1887 sto třicet
jedna zdejších daňových poplatníků žádá zemský výbor o
samostatnost. Filipovští se však dočkali splnění svých přání
až za 10 let. Svůj podíl na tom má i tak zvaný „Filipovský
zázrak“ – zjevení Panny Marie, následná stavba poutního
kostela (vysvěcen 1885) a tisíce poutníků, kteří navštěvují
tyto „severní Lurdy“. Obec se stává zásluhou zázračného
uzdravení Magdaleny Kadeové světoznámým poutním místem. V
roce 1867 je dostavěna nová škola, klášter sester řádu
Boromejského s kaplí (1868) a je zde ustaven sbor
dobrovolných hasičů (1869). Prvním starostou se stává
Ingnath Donath. Vedle kostela vyrůstá také klášter
Redemptoristů (1884) a v roce 1892 je v obci zřízena
celnice. Převraţná většina obyvatel je však zaměstnána ve
vedlejší Saské obci Neugersdorf v textilkách a druzí se
věnují pastevectví a zemědělství. V obci se provádí prodej
másla ve dvaceti domech a tak kopec nad obcí dostává po této
poživatině i jméno Butterberg, neboli máslový (nyní
Vyhlídka).
Velká návštěvnost obce poutníky z celého světa
(až 6.000 na procesích) přivodí však i to, že zde vzniká 16
hostinců, restaurací a hotelů. Filipov se utěšeně rozrůstá
.a v roce 1911 má 2.260 obyvatel, z toho 50 Čechů. Přejde 1.
světová válka, velká bída a hlad a toto vše dosti redukuje
počet obyvatel. Před druhou světovou válkou má obec již jen
1.916 občanů a 234 domů. Jedním z těch domů je i Česká
obecná škola. Ta je v osudovém roce 1938 uzavřena. Německé
obyvatelstvo se raduje v tomto roce i z připojení pohraničí
k Velkoněmecké říši. To však ještě netuší, jak rychle se z
toho opojení probudí. Za nedlouho na to již mnoho rodin
oplakává své otce, syny a bratry, kteří padnou v prvních
dnech války. Když 8. května 1945 končí válka, oddechnou si
všichni obyvatelé. Již v druhé polovině května se zde
usazují noví osídlenci. Do podzimu je podle mezinárodních
smluv dokončen odsun většiny německých obyvatel. Po roce
1948 dochází k zániku soukromého podnikání, z řemeslníků a
zemědělců se stávají postupně družstevníci. A protože v té
době není ani žádoucí podporovat církevní slavnosti,
ustávají i návštěvy poutníků. Místní představitel kláštera
Páter Šimonovský je zatčen, kostel uzavřen a dokonce se
hovoří o jeho likvidaci. Státní hranice je neprodyšně
uzavřena drátěnými zátarasy, pokladna obce zůstává prázdná.
Osud obce Filipov je zpečetěn a proto se znovu spojuje z
Jiříkovem.
Josef Eder, čerpáno z
historických materiálů
|
