|
|
|
Když 12. listopadu 1804
jiříkovská farnost dostala nového faráře, třiatřicetiletého
Johanna Georga Göttlicha, nikdo netušil, že tento muž bude
jednou ctěn jako vynikající kněz, botanik, ovocnář a
dobrodinec lidu.
Zvídaví lidé se mohli doslechnout, že byl vysvěcen před
sedmi lety, že nedlouho působil jako kaplan ve Sloupu, kde
měl nějaké nedorozumění se svým představeným farářem
Ruprechtem, pak rovněž krátce působil v Krásné Lípě a
naposledy čtyři roky ve Šluknově. Jeho zamilovanou činností
jsou výpravy do přírody, kde sbírá a lisuje rostliny. Ve
Šluknově že prý shromáždil skupinu mladých lidí, které učil
poznávat přírodu. Podle toho všeho mohla vzniknout
pochybnost, zda tento kněz s tak zvláštními zájmy bude dost
horlivý v plnění svých farářských povinností.
Farníci i činitelé obce již brzy přišli na to, že mají mezi
sebou člověka mimořádných schopností a širokého vzdělání.
Ovládal několik jazyků, kromě němčiny i češtinu,
francouzštinu a samozřejmě jako kněz latinu. Říkalo se, že
si po večerech čte Písmo svaté v řečtině či hebrejštině.
Svými přírodovědnými zájmy a znalostmi byl pověstný. Vyšlo
najevo, že má i znalosti medicínské a že se dokonce vyzná i
v tak málo známém oboru, jako je heraldika. Poznalo se však
brzo, že jeho rozsáhlé zájmy nejsou ke škodě jeho farářskému
působení, spíše naopak. Neomezoval se jen na své kněžské
působení v kostele. Navštěvoval lidi, zvláště lidi ubohé,
kde bylo potřeba, aby poradil, pomohl, podpořil. Nadto si
získával lidi svou veselostí a bodrou povahou.
Při svém horlivém farářském působení nezapomína1 ani na své
oblíbené koníčky, botaniku a ovocnářství.
J.G. Göttlich botanik
Na začátku 19. století byl botanický výzkum nejen Čech, ale
i jiných zemí, teprve v začátcích. J.G.Göttlich byl jedním z
těch, kteří stáli u jeho kolébky. Už na svém prvním
působišti ve Sloupu procestoval a botanicky poznával celá
tamní okolí. Dokonce odtud podnikl dlouhou botanickou
výpravu do Saska.
Nyní měl rozsáhlé pole působnosti v botanicky dosud
neprozkoumaném okolí Jiříkova. Nashromáždil spoustu
poznatků, nasbíral a usušil mnoho rostlin. Výsledky své
badatelské činnosti sám nepublikoval, ale předával je
známému botanikovi J. E. Pohlovi, který je využil při
zpracování svého díla "Tentamen florae Bohemiae".
Své přírodovědné poznání rozšiřoval J.G.Gött1ich i dlouhými
cestami do Berlína, Jeny, Vídně a Maďarska. Cestoval vždy
jen pěšky, protože při jízdě povozy ho přepadaly stavy
nevolnosti. Na cestách mu býval věrným průvodcem zahradník
Wünsche ze sousedního Ebersbachu, který mu nosil botanickou
torbu a nutné cestovní potřeby. Někdy s ním chodil i
jiříkovský kostelník, který spravoval cestovní pokladnu.
U jiříkovské fary si Göttlich zřídil malou botanickou
zahrádku, která prý v té době vykazovala mnohou vzácnost.
J.G. Göttlich ovocnář
V době Göttlichova příchodu do Jiříkova bylo zdejší
ovocnářství na velmi nízké úrovni. Ovocným stromům nebyla
věnována potřebná péče, nebyl prováděn výběr vhodných odrůd.
Podle toho vypadaly i výsledky. Göttlichovou zásluhou se
tento špatný stav za dobu jeho působení podstatně změnil.
Dosud neobdělávaný pozemek za farní budovou se mu časem
podařilo změnit v zahradu, kde pěstoval vybrané odrůdy
ovocných stromů. Ze svých cest přinášel a od jiných ovocnářů
získával stovky řízků, které vlastnoručně rouboval na
podnože ve svém sadu nebo v zahradách jiříkovských obyvatel.
Během let se mu podařilo vychovat v Jiříkově mnoho nových
ovocnářů, jejichž výsledky pak inspirovaly lidi v širším
okolí. Tak se pěstování kvalitního ovoce šířilo i do dalších
obcí.
J.G. Göttlich měl řadu následovníků, kteří neúnavně zkoušeli
nové a nové odrůdy a ověřovali jejich vhodnost pro zdejší
podmínky. Dobrá ovocnářská tradice se udržovala, a tak se
prý koncem 19. století v Jiříkově pěstovalo přes 400 odrůd
různých druhů ovocných dřevin a ročně bylo odesíláno několik
set stromků a tisíce roubů do blízkého i vzdálenějšího
okolí. Nesporně tedy patří J. G. Göttlichovi uznání jako
otci a zakladateli ovocnářství v nejsevernějších Čechách.
Toto uznání vyjádřil Ovocnářský a okrašlovací spolek v
Jiříkově roku 1910 tím, že J.G. Gött1ichovi odhalil pamětní
desku, která byla umístěna na velkém čedičovém balvanu za
jeho hrobem u kostela. (Deska bohužel zmizela.)
J.G. Göttlich dobrodinec lidu
I když zdejší kraj nepatřil k nejchudším, nedělejme si iluze
o tom, jak žila velká část místního obyvatelstva, zvláště
staří, nemocní a opuštění lidé. Často obývali studené,
mnohdy špatně vytápěné a vlhké světničky. Lékařská péče jim
byla těžko dostupná. A tu jim byla velmi cenná pomoc jejich
faráře, který kromě jiných přírodovědných znalostí měl i
znalosti medicínské. Využíval jich ochotně a rád, ale cítil,
že jeho možnosti jsou jen omezené. Viděl potřebu zřídit
jednou v Jiříkově špitál, který by těmto lidem poskytl
potřebnou dlouhodobou péči. Rozhodl se shromáždit peníze pro
tento účel. Dával stranou své úspory, přidal peníze získané
dědictvím. Další způsob, jak vzdělaný J.G. Gött1ich občas
získal dost značné finanční obnosy, souvisel s členstvím v
několika učených společnostech, které vypisovaly peněžní
odměny za vyřešení určitých problémů. A J.G. Gött1ich byl ne
jednou úspěšným řešitelem. A tak, přestože už za života
dával mnoho na dobročinné účely, mohl ve své pozůstalosti
odkázat značné částky na založení dokonce dvou špitálů,
jednoho v Jiříkově, druhého v jeho rodném městě Cvikově. V
roce 1845 v Jiříkově skutečně vznikl takový ústav s názvem
"Zaopatřovací ústav pro chudé občany bez přístřeší". Právem
tedy můžeme říci, že J.G. Göttlich byl dobrodincem lidu.
J.G. Göttlich oblíbený a
uznávaný
Jako dobrý člověk a dobrý kněz byl J.G. Göttlich oblíbený
nejen ve své farnosti, ale i v okolí. Byl oceňován i ze
strany církve. Dostalo se mu titulu osobního děkana a na
sklonku života i čestného kanovníka.
11. září 1843 Johann Georg Göttlich odešel na věčnost po
téměř 39 letech řízení jiříkovské farnosti. Na pohřbu, který
se konal o tři dny později, se sešlo veliké množství lidí.
Göttlichův hrob
Místo pro svůj odpočinek v těsné blízkosti jiříkovského
kostela, si J.G. Göttlich sám zvolil. Kdysi zde prý byl
rukou Prozřetelnosti zachráněn před smrtelným nebezpečím,
když se ze sanktusové věžičky zřítil těsně vedle něho
vichřicí utržený trámek, pobitý těžkým železným plechem.
Kamenná náhrobní deska je dosud poměrně zachovalá. Lze na ní
dosud přečíst slova: Non naturae, mundi vero varietates
despiciens amare cum Christo docuit coelestia. Což přeloženo
do češtiny znamená :Ne přírody, leč světa vrtkavosti
přehlížeje s Kristem učil milovat věci nebeské.
| |
|
|
 |
|
 |
|
Místo posledního
odpočinku Johanna Georga Göttlicha je v těsné
blízkosti jiříkovského kostela |
Dvě výročí
11. září 2013 uplynulo 170 let od Göttlichovy smrti.
Na 12. listopad roku 2014 připadne 210. výročí jeho
ustanovení za jiříkovského faráře.
Doba mezi těmito dvěma výročími je vhodná k uctění památky
tohoto pozoruhodného člověka, jemuž Jiříkov za mnohé vděčí.
| |
|
|
|
|
 |
|
| |
Pamětní deska umístěna v roce 2004 na budovu fary na
památku P. Johanna Georga Göttlicha |
|
Ovocnářský a okrašlovací spolek
v Jiříkově 23.října roku 1910 vyjádřil uznání tím, že J.G.
Göttlichovi odhalil pamětní desku, která byla umístěna na
velkém čedičovém balvanu za jeho hrobem u kostela. (Deska
bohužel zmizela.) Tento kámen o váze asi 4 tun byl vylomen a
dopraven z kopce Töppelsberg ( kopec Skalka). Na desce byl
nápis: "Na paměť zakladateli zdejšího domácího ovocnářství,
Páteru Göttlichovi, čestnému pánu chrámu a děkanu, zemřelému
11. 09. 1843, s diky k úctě k jeho zásluhám."
| |
|
|
|
|
 |
|
| |
Pomník u hrobu Johana Georga Göttlicha |
|
Autor textu: E. Tuma (2003)
|
