Jiříkovské pověsti a historky

O umučeném sedlákovi

V domě č.p. 202, býval kdysi sedlák Bitterling. Byl to velice hodný člověk.

V době sedmileté války ( 1756 - 1763) očekávali jiříkovští, že sem přijdou Prusové. Lidé měli strach, protože vojáky předcházela zlá pověst. Loupili, kradli. Kdo měl cenné věci, ukryl je.

Tak chtěl učiniti i zdejší farář. Šel proto k rychtářovi (starostovi), který bydlil v prvním stavení za novým hřbitovem. Rychta stávala tehdy na křižovatce cest pod novým kravínem. Dnes už jenom zbytky základů. Když farář přišel k rychtářovi, byl u něho na besedě soused Bitterling. Dlouho se radili, kam mají cenné věci z kostela uschovat. Nakonec se shodli, že je uloží do staré vykotlané lípy. Stála nedaleko. Příští noc tak učinili a rukoudáním si slíbili, že nikomu nic neřeknou.

Po válce šli věci do lípy hledat. Lípa byla prázdná. Všichni se lekli. Přemýšleli, kdo by poklad mohl vzít. Rychtář řekl nakonec: " Farář ho nemohl vzít, chrání ho kněžský úřad. Mne zase chrání můj úřad. Tak zbývá sedlák Bitterling."

Jmenovaný zbledl a omdlel. Rychtář v tom viděl strach z prozrazení. Soused Bitterling tvrdil, že nic nevzal. Ani na mučení se nepřiznal. Nakonec zemřel, nevydržel. V noci ho tajně pohřbili.

Ráno vyrostly na jeho hrobě dvě lilie, přestože byl pozdní podzim. Lidé se chodili v houfech na to dívat a modlili se tam. Ač nerad, šel se tam podívat i rychtář. Když se přiblížila poslední hodinka rychtářova, tlačilo ho svědomí. Zavolal kněze. Vyzpovídal se mu, že ten poklad z lípy ukradl sám. Prosil, aby to kněz veřejně vyhlásil z kazatelny. Stalo se tak a rychtář spokojeně umřel.

Lidé začali říkat Bitterlingovu stavení "U umučeného sedláka". Dům dnes již nestojí.