Lahvové pivo, stáčírny a hostinští

Už nevím, kde jsem slyšel rčení, že „s pivem je i žízeň krásná“. Ta umí i pěkně potrápit, a to se ví už hodně dlouho. Po práci v dílně, na poli, zahradě nebo po pěší túře se pořádně vyžízní. Uznejte pánové i četné dámy, může být blaženější pocit než vědomí, že v lednici se chladí Bráník, Kozlík či dokonce Plzeň?

Dnes už bereme lahvové pivo jako samozřejmost. Trh s pivem nebyl v počátcích tak jednoduchý. Omezovaly jej pravidla šlechty, církví a privilegovaných měst, které měly výsadce vaření a prodeji piva. Bylo to velmi výnosné podnikání a krčmy a hospody na panství feudálního pána byly nuceny odebírat pivo vždy jen od něj. Bylo tomu tak i ve Šluknovském výběžku, kde existovala tři panství. Georgswalde (Jiříkov) patřil k panství Šluknov, kde byl založen zámecký pivovar již v roce 1512 za Šlejniců. Jiříkov jako obec nikdy pivovárečné právo nezískal, a proto ani nevznikl pivovar. Zdejší měšťané a podnikatelé se věnovali především tkalcovství, výrobě strojů pro zpracování lnu a bavlny, slévárenství, výrobě hudebních nástrojů. Že by se proto pilo pivo v Georgswalde (Jiříkově) méně, tak to ani náhodou, jak bude patrno dále.

Zlom v omezení podnikání nastal až po revoluci v roce 1848. Pod vlivem revolučních událostí císař dne 7. 9. 1848 vydal zákon o zrušení poddanství, roboty a jiných závislostí, což se dotklo i vázanosti v odběru piva. Nastalo konkurenční prostředí v podnikání, a když byl 30. 4. 1869 zrušen propinační zákon, zanikly poslední překážky ve výrobě a distribuci piva (propinace = právo výhradního prodeje a výroby lihových nápojů).

Za počátečního čepování piva přímo ze sudů se záhy ukázalo, že mít nějakou zásobu „na doma“ by bylo nanejvýš žádoucí.  První keramické lahve a skleněné lahve uzavírané korkovým špuntem můžeme vidět nanejvýš v muzeu. Až vynález drátěné pákové uzavírky vídeňské firmy Fritzner roku 1877 s porcelánovým uzávěrem a gumičkou dal podnět k hromadné výrobě pivních lahví a stáčení piva.

Takové lahve se dodnes objevují ve starých domech v Jiříkově, někdy i na smetišti. Pár zachovalých lahví je i mezi sběrateli. Zvláštním potěšením je ovšem získat lahev některého hostinského nebo stáčírny piva přímo z Georgswalde (Jiříkova).

Přes časté sváry o právo stáčet pivo do lahví mezi pivovary, stáčírnami a hostinskými to nakonec dopadlo vždy stejně - stáčeli všichni. Ono totiž lahvové pivo mělo být lepšího druhu a tudíž dražší, ale to se záhy obcházelo a plnilo se to, co bylo po ruce. Hlavně, že byl kšeft a zisk. A žízeň ta je věčná.

Na přelomu 19. a 20. století (1890-1910) se stalo dokonce módou pít v hostincích lahvové pivo, točené pivo samozřejmě bylo též. Tehdy mělo Georgswalde (Jiříkov) téměř deset tisíc obyvatel a více jak 40 hospod! Zdrojem informací byly tehdy především noviny a sousedské povídání v hospodě u piva. Takže spotřeba piva byla veliká, navíc umocněna německými turisty o nedělích a svátcích. Naše české pivo bylo lepší, a tak sousední Sasové zdejší hostince pilně navštěvovali.  Není proto divu, že podnikání v pohostinství bylo v pohraničním Jiříkově středem zájmu a prosperovalo.

Česká kuchyně a dobré, řízné pivo, to byl základ.  Pivo se objednávalo např. ve Šluknově, Děčíně, Velkém Březně, Litoměřicích i v Plzni. V Jiříkově byly jak stáčírny piva, které zásobovaly obchody, tak někteří hostinští, kteří si stáčeli pivo sami. Všichni měli své lahve (zálohované), označené svým jménem a místem působení – Georgswalde (Jiříkov). Označení bylo na lahvích odlito vystouplými písmeny již z formy ve sklárně. Jednalo o lahve pro drátový uzávěr (něm. Drahtbügelverschluss).

Je známo několik lahví se jménem hostinského nebo plnírny a představují se na obrázku pod čísly. Nutno dodat, že od 1. 1. 1875 byla císařským patentem nařízena decimální soustava měr a vah, a tak všechny lahve jsou již půllitrové (dříve mázy, holby, žejdlíky).

Hostinec v Loučném „Stadt Wien“ č. p. 89 Antona Holfelda stával v zahradě u stromů...		Pivní lahev Anton Holfeld

Jedním z nejstarších hostinců, který stáčel pivo do svých lahví, byl hostinec v Loučném „Stadt Wien“ č. p. 89 Antona Holfelda (1890). Měl své zelené lahve označené v oválu výšky asi 8cm „ANTON HOLFELD GEORGSWALDE“. Hostinec stál po pravé straně silnice do Filipova, kousek před křižovatkou s Tyršovou ulicí Je poněkud zvláštní, že k Loučnému (Wiesental) patřila část domů (č. p. 81, 116, 80, 70, 89, 83, 75), z nichž některé stály napravo od silnice směrem do Filipova. Hostinec č. p. 89 již nestojí, ale na stejném pozemku vyrostl nový dům se stejným popisným číslem.

Účtenka Johana Hentschela		Stáčírna Johana Hentschela

Anton Holfeld byl též zakladatel nejznámější stáčírny piva v Georgswalde (Jiříkově). Po I. světové válce koupil dům č. p. 502 od Marie Rudolfové pro muže z přízně Johana Hentschela poblíž školy (naproti býv. řeznictví p. Bajana M.). Ten rozjel stáčení piva ve velkém a zásoboval všechny obchody i hostince v Jiříkově.

Filipovská ulice, místo kde stávala stáčírna piva Johana Hentschela		Pivní lahev Johana Hentschela

Jeho zelené lahve měly v oválu označení „BIER- HENTSCHEL GEORGSWALDE.“ Označeny byly i porcelánové uzávěry. Spoluzakladatele Antona Holfelda uváděl na fakturách a účtenkách, v záhlaví firmy bylo připojeno v závorce „vormals Anton Holfeld“, což znamená dříve Anton Holfeld. Dům č. p. 502 už nestojí.

V blízkém sousedství, v uličce z Filipovské ulice ke sběrnému dvoru naproti domu č. p. 529 byla další stáčírna. Založil jí Heinrich Kögler (1895), byla v domě č. p. 601. Zelené lahve měly označení „HEINRICH KÖGLER, GEORGSWALDE“. Stáčírna byla menší než Hentschelova. Plnila levnější piva především ze Šluknova. Pozoruhodné je ovšem to, že již před I. světovou válkou (1911) je uváděna jako provozovatel Anna Kögler asi do roku 1928, pak se příjmení mění na Rumrich a před II. svět. válkou na Anna Hase (?). Ani dům č. p. 601 dnes neexistuje.

Liberecká ulice, místo kde stávala stáčírna piva Heinricha Köglera		Pivní lahev Heinricha Köglera

Známým hostinským, který v Loučném stáčel asi od roku 1926 pivo pro svoji hospodu i na prodej byl Karl Albert. Hlavními zákazníky byli hlavně Sasové z Ebersbachu a okolí. Hostinec stával u hranice vedle nádraží a jmenoval se „Zur Bömische Nordbahn“ - „U České severní dráhy“.

Měl popisné číslo 2, Loučné mělo samostatné číslování domů. I Karl Albert měl své lahve, hnědé. Kuriózní však je, že označení lahve v obdélníku asi 9x3,5 cm zní „KARL ALBERT WIESENTAL“. Nikoliv Georgswalde, Loučné v tu dobu už dávno nebylo samostatnou obcí. Hostinec existoval již před I. sv. válkou poblíž trati ke společnému nádraží Georgswalde-Ebersbach.

Místo, kde stávala hospoda Zur Bömische Nordbahn, je v zarostlém údolí mezi dráhou a trafostanicí		Pivní lahev Karla Alberta

Bylo zvykem, že večerní „pára“ zastavila u hospody a štamgasti odjeli domů buď do Saska, nebo do zastávek směr Rumburk. Poměry se změnily až výstavbou mostu přes Spreedorfskou cestu (1929) a připravovanou výstavbou nádraží na české straně (1933).

Hospoda Zur Bömische Nordbahn		Účtenka za lahve piva

Za II. sv. války bylo nádraží v Jiříkově mimo provoz a od roku 1943 byl zastaven provoz i v Albertově hostinci. Důvodem bylo, že ve skladech u nádraží byli umístěni sovětští váleční zajatci (i ženy) a přes nádraží projížděly transporty do koncentráků, které někdy dosti dlouho čekaly na odstavných kolejí. Karel Albert dělal pak hostinského v hostinci „Deutches Haus“ - „Německý dům“ č. p. 658. Nyní vedle hostince Adriana, dům č. p. 658 nestojí.

Hospoda Deutches Haus stávala na pozemku před bezínkou		Hospoda Deutches Haus

Jedním z podnikavých hostinských byl i majitel hostince „Zum Stern“ - „U Hvězdy“, pan Johann Hoffman.  Hostinec č. p. 496 vznikl již před rokem 1890, v roce 1900 jej J. Hoffmann koupil

 se svojí ženou Mathilde Richter z dolního Jiříkova. Stával přes silnici naproti dnešní Zelenině p. Vaňka. Před I. sv. válkou byla v hostinci „Zum Stern“ i knihovna, v patře pak učebna i

Místo, kde stávala hospoda Zum Stern		Pivní lahev Johanna Hoffmana

tělocvična chlapecké a dívčí školy. V tomto hostinci byl založen i Tělocvičný spolek a měl zde i svůj oblíbený lokál. Hostinský p. Hoffmann prováděl stáčení piva do lahví pro svůj hostinec i na prodej. Kromě hostince „Zum Stern“ zřídil i „Hoffmannův restaurant“ v domě č. p. 470, který pronajímal (bývalé papírnictví p. Honzátko).

Bývalý Hoffmannův restaurant		Pivní lahev spolku hostinských

Nejstarší světlehnědé lahve, do kterých stáčelo pivo byly označeny „Gasthaus zum Stern GEORGSWALDE“. Totéž označení měl i porcelánový uzávěr se šesticípou hvězdou uprostřed.

Další typ tmavě hnědé lahve měl nápis v oválu GASTHAUS zum STERN GEORGSWALDE s poznámkou v němčině, že lahev je neprodejná (zálohovaná) a zneužití bude stíháno.

Hospoda Zum Stern		Uzávěr pivní lahve Gasthaus zum Stern

Johann Hoffmann se zasloužil i o založení Společnosti hostinských Georgswalde a Filipově. Pro spolek stáčel pivo a zásoboval především hostince. Spolek měl své tmavě hnědé lahve s označením „GASTWIRTE GENOSSENCHAFT GEORGSWALDE“. Totéž označení měl i porcelánový uzávěr, uprostřed se sv. Jiřím v boji s drakem. Tento spolek vedl pan Hoffmann 12 let. Byl i veřejně činný a léta působil na radnici jako radní až do roku 1918. Se svojí ženou měl tři syny, Alfréda, Richarda a Rolanda, první dva pak podnik později vedli.

Hospoda Zum Stern		Hoffmannův restaurant

Bylo by ještě mnoho, co by se dalo o hospodách v Jiříkově napsat a pokud Vám při čtení historie o stáčírnách piva a poněkud vyprahlo, pak otevřete lednici a načněte to své oblíbené.

Tak na zdraví!  

		P. S. Děkuji panu Matičkovi ze zdejšího muzea a panu Romanovi Horákovi za zapůjčení některých lahví
	Josef Nedomlel, Jiříkov, květen 2017
		Foto: Petr Wittgruber, 2017