|
|
|
 |
Znak města lze popsat:
V červeném štítě, zlatý zúžený lem a na skalnaté
patě přirozené barvy, doleva se vzpínající stříbrný
kůň se zlatým uzděním a pokrývkou ze lví kůže. Na
koni jezdec v kyrysu, suknici a rukavicích, vše
stříbrné, v červených nohavicích a modrém plášti, na
hlavě zlatě korunovanou stříbrnou římskou přilbu
s klenotem vyrůstající stříbrné orlice, držící
dřevec přirozené barvy vražený do tlamy zeleného
čtyřnohého draka, ležícího na zádech pod koněm. Na
štítě stříbrná zděná koruna s pěti stínkami.
|
|
|
 |
Vlajka města má podobu
danou popisem: List tvoří čtyři vodorovné pruhy,
žlutý, bílý, červený a žlutý, v poměru 1 : 3 : 3 :
1. Žluté pruhy jsou odvozeny od zlatého lemu štítu
znaku, červený pruh má oporu v červeném štítu a bílý
je inspirován tinkturou koně a oděním sv. Jiří.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. |
 |
Vlajka města se znakem |
IKONOGRAFIE
Ves Jiříkov existovala již před
rokem 1346 a byla příslušenstvím panství hradu Honstein
v Horní Lužici, drženým Berky z Dubé. Kostel sv. Jiří se
poprvé připomíná až v roce 1598 a jeho patrocinium bylo
voleno zřejmě na základě jména obce. 17. 11. 1752 královna
Marie Terezie povýšila Jiříkov na trhové místo s trhem na
plátno. V roce 1755 bylo Jiříkovu uděleno právo výročního
trhu v pondělí po sv. Jakubu. Uvedená privilegia potvrdil
9. září 1784 císař Josef II. a tato konfirmace je regionální
literaturou chybně uváděna jako akt povýšení Jiříkova na
město. Rozvoj plátenictví, tkalcovství a výrob
zušlechťujících plátno vedl v roce 1756 k založení
tkalcovského cechu, ve kterém se sdružovalo okol čtyř set
místních tkalců. Díky rozvoji průmyslové výroby
v následujícím století rostl počet obyvatel rychlým tempem a
v roce 1843 měla aglomerace Starý Jiříkov, Nový Jiříkov,
Loučná a Filipov 7 305 obyvatel.
Po zrušení vrchnostenské
správy, vznikla v roce 1850 obecní samospráva. V druhé
polovině 19. století užívali jiříkovští jak pečeti, tak
znaku. V obou byl obraz sv. Jiří na koni, jako bojuje
s drakem. Privilegiem z 27. 10. 1914 povýšil císař
František Josef I. Jiříkov na město a zároveň mu udělil
znak. Podoba
uděleného znaku nasvědčuje, že znak nebyl nově navrhován,
ale byla potvrzena podoba znaku již užívaného. V privilegiu
je uveden popis znaku: „In einem roten, mit einer goldenen
Einfassung versetzenen Schilde erscheint auf natürlichem
Boden die auf einem weißen Rosse nach links sprengende
Gestalt des heiligen Georg im weißen Rocke und abflatternden
blauen Mantel, die Lanze in den Rachen eines grünen Drachen
stoßend. Auf dem Hauptrande des Schildes ruht eine
silberfarbene Mauerkrone mit fünf sichtbaren Zinnen“ – „V
červeném, se zlatým lemem obsazeném štítě, zjevuje se na
přirozené půdě na bílém hřebci, do leva jedoucí postava
svatého Jiří v bílé suknici a odletujícím modrém plášti,
dřevec do tlamy zeleného draka vrážející. Na horním okraji
štítu leží stříbrně obarvená zděná koruna s pěti viditelným
stínkami“. Popis doprovází celostránkové vyobrazení znaku
namalované erbovním malířem Friedrichem Jungingerem.
vyobrazení znaku namalované
erbovním malířem
Friedrichem Jungingerem. |
|
císařská pečeť na
Privilegiu
|
Zpracoval Stanislav Kasík
Použití vlajky a znaku obce
upravuje Zákon o obcích (obecní zřízení) paragraf § 34a (3)
Obce a jimi zřízené nebo
založené organizační složky a právnické osoby mohou užívat
znak a vlajku obce.
Jiné subjekty mohou užívat znak
obce jen s jejím souhlasem (použití městského znaku povoluje
a podmínky použití stanovuje Rada města).
K užívání vlajky obce není nutný
její souhlas.
Historická vlajka města Jiříkova
Tato litografická pohlednice
domu na Náměstí č.p.3 - 4 někdy z přelomu minulého století
nám ukazuje, jak mohla vypadat městská vlajka. I když se
jedná o kolorovanou pohlednici, případný kolorista vycházel
z nějaké předlohy a jen tak si nevymýšlel. Protože
barvami splňuje příslušnost k městskému znaku, je to s
velkou pravděpodobností "historická vlajka" našeho města.
Ovšem dnešní zákony nepřipouští stejné městská vlajky pro
různá města, ty musí být vždy jedinečné. Protože toto
provedení vlajky již používá pražská čtvrť Malá strana,
nebylo ji už dnes možno znova použít pro naše město.
|
|
